Můj příběh

Právě jsem začala mateřskou dovolenou a řekla jsem si, že vám zase musím něco o sobě napsat. Vím, že jste měli moc rádi a byli zvyklí na mé příběhy o boji s nemocí. Tato etapa pak skončila vydáním knížky a Denisa už dlouho nic duchaplného ze života nenapsala. Po mém

„Slzy štěstí“   Tak a slavíme další kulatiny – šedesátý díl mého životního příběhu. Opravdu jsem nečekala, že se dostanu s příběhem tak daleko, a že vás budu motivovat k boji o zdraví. Víte, častá otázka, kterou mi lidi pokládají je, proč jsem začala o své nemoci psát? Moje odpověď

Řecko – Lefkáda Nevím, jestli se právě tohle téma hodí do mého blogu, ale řekla jsem si, že vám zkusím napsat taky něco jiného co mě naplňuje, dělá mi radost a není to jen dobrá restaurace nebo vaření, ale cestování. Jak už jsem psala jednou ve svém příběhu, když jsem

„Well Being Camp“ Už dlouho přemýšlím o tom, že vám napíši o kempu, na kterém jsem byla před měsícem. Nebyla to taková ta klasika, kterou většinou pod názvem „CAMP“ známe, jako opékání špekáčků a zpívání s kytarou u ohně. Bylo to úplně o něčem jiném a z úplně jiného soudku. Každý máme v sobě něco,

„Návštěva rádia Petrov“       Vím, že už jsem sdílela svoji návštěvu a rozhovor na rádiu Petrov na všech svých sociálních sítích :-D. Děkuji vám všem za milé zprávy a podporu. Někteří z vás jste psali a píšete, že mě sledujete jen na webu a instagram ani facebook nejsou

„Proměň svůj život v sen, a své sny ve skutečnost!“ Čas letí tak strašně rychle a já s vylekáním zjistila, kdy naposledy jsem napsala pokračování příběhu. Už je to dost dlouho. Jsem moc vděčná, že rádi čtete tu moji životní povídku, která vás podle reakcí inspiruje. Samozřejmě mému psaní ještě

Málem jsem zapomněla na rubriku „Na kus řeči“, která má být o zajímavých událostech, zdravém životním stylu, sportu a příbězích jiných lidí a hlavně motivací pro ostatní bojovníky.  Příběhy na kus řeči teď budou na webu častěji a doufám, že se vám budou líbit. Budou to rozhovory s bojovníky z

„Očista dočista“ Tak jsem zase tady s příběhem. První stupeň stěhování a nekonečného úklidu je za mnou a já mám už zase chvíli čas, na psaní svého příběhu a pokračování po cestě k uzdravení. Jak jste se mohli dočíst v minulém příběhu, cesta ke zdraví není snadná a úplně růžová.