Jak to celé přežít a nezbláznit se (58)

„Očista dočista“

Tak jsem zase tady s příběhem. První stupeň stěhování a nekonečného úklidu je za mnou a já mám už zase chvíli čas, na psaní svého příběhu a pokračování po cestě k uzdravení. Jak jste se mohli dočíst v minulém příběhu, cesta ke zdraví není snadná a úplně růžová. Ale pokud máte v sobě sebelásku, budete bojovat za své zdraví a zvládnete překonávat překážky. Tak vám přeji příjemné počteníčko a doufám, že vám tento příběh ukáže tu správnou cestu ke zdraví, které si musíme šetřit a věřit, že to dokážete.

Po sedánku s léčitelem jsem naběhla do lékárny a koupila si papírky na měření Ph v těle. V kabelce jsem si nesla tři krabičky konopných čípků  a byla odhodlaná pustit se do celkové změny životního stylu, zvítězit v této bitvě, ukázat svému onkologovi, že není polobůh, a že svoji „kámošku chemošku“ si může strčit tam, kam já si teď budu strkat ty zelený čípky. 😀

Dorazila jsem domů a s nadšením jsem vykládala své rodině o této alternativní léčbě, a že jdu do toho na plno a budu moc ráda, když mě všichni podpoří. Když jsem začala vysvětlovat změnu svého jídelníčku bez masa a bez cukru, viděla jsem jak všem padá úsměv dolů, podobně jako padal mně, když mi to vysvětlil léčitel. Nejvíc v šoku byla moje babička: „Seš ty normální? Co jako budeš jíst? To jako už nebudeš jíst žádné maso? A to už si nedáš žádnou buchtu? Jéžiš Marja, tak to bych nevydržela, podívej se na sebe jak vypadáš teď, jako džingla a jak budeš vypadat, když nemůžeš skoro nic jíst?“.  Babička se hned zeptala své dcery – mojí mamky: “ A ty jí to dovolíš? Není ještě zdrogovaná tou marijánou?“ Mamka mě bránila tím, že pokud mi to pomůže tak ať jdu do toho naplno a babičce připomněla příběh jedné starší paní, která rakovinu porazila tvrdým půstem.

Popravdě, žádná vyhublá holka jsem zrovna v tomto období nebyla. Slzy mně uspávaly tak, že jsem nestíhala pravidelně a zdravě jíst a když jsem vletěla do kuchyně, vyjedla jsem ledničku do maxima. Cukr – necukr, maso – nemaso. Obhájila jsem si tuto léčbu tím, že nebudu mít halucinace, protože THC nejde přes trávící soustavu, ale užívá se rektálně a tak se do mě dostanou vyšší dávky a přímo do krevního oběhu. Za každou léčbu se platí vždy nějaká daň a pokud to v mém případě bude vyřadit maso a cukr do konce svého života jsem PRO. Jasně na začátku je každý ambiciózní, já jsem byla taky, měla jsme chuť bojovat a žít a pořád jsem věřila, že to zvládnu.

Byl večer a já už jsem se psychicky připravovala na večírek s panem čípkem. Popravdě, tyto léky jsem vždycky nesnášela. Už jako dítě jsem měla na čípky averzi. Když jsem měla den před operací a musela jsem se „pročistit“ , bylo to pro mě větší peklo zarazit si čípek do zadku, než příjezd a strach z operačního sálu.  Tak jsem si říkala: „No a teď z toho moje milá budeš muset udělat denní rutinu“. Léčitel mi nastavil pravidla na dávkování. Sledovat svoje Ph v těle, hodně pít vodu nebo čaj, jíst nejpozději v šest hodin večer a před spaním dát do sebe čípek. Instrukce byly jasné. První tři dny, než si tělo zvykne začni s 1/2 čípku, pak už zvládneš celý a postupně budeš čípky po třech dnech přidávat, až se dostaneš na čtyři čípky na noc, které  v sobě musíš udržet alespoň 5 hodin. Panečku tak to byla velká výzva na lámání rekordů do Guinessovky. Tohoto jsem se bála nejvíc. Jak do sebe nacpu takovou „dardu“ čípku a jak bude tělo reagovat na tak silný preparát.

Ještě, že v dnešní době existují lubrikační gely s nimi to jde všechno jako po másle  😀 První noc proběhla dobře, probudilo mě kručící břicho a letěla jsem na záchod. Tam už na mě čekal připravený papírek na počůrání, abych zjistila, jaké bude moje Ph. A sakra trošku nervní, jako když si děláte těhotenský test a bylo proč. Papírek byl světle hnědý, skoro oranžový což bylo špatné znamení, že je tělo úplně překyselené. Zavolala jsem svému léčiteli, aby mi poradil jak to srovnat? Léčitel řekl , že musím vyčistit tělo, nejlépe být celý týden jen na ovocných a zeleninových šťávách, vodě a čaji dokud se Ph nezlepší. No tak nebylo se čemu divit, moje halucinogenní přejídání a Vánoce nebyly o správné zdravé stravě,  ale o tom „Sněz na co máš chuť“ a já jsem měla chuť na všechno.

Změna životního stylu „Očista dočista“

Šla jsem do toho naplno a zaměstnala svůj odšťavňovač na 100%. Nebyly to jen ty sladké dobré fresh džusy, které najdeme v obchodních centrech. Bylo to hodně o zelenině – brokolice, celer, zelí, červená řepa. Opravdu náročný očistec, samozřejmě žaludek byl po tom vánočním hodování roztažený a pořád se ozýval hladem, chutě na jídlo se zdvojnásobily a o absťáku na sladké ani nemluvím. První tři dny byly katastrofální a já si pořád říkala, že to musím vydržet, bojovat, nenechat se ničím zlákat a zůstat na dobré cestě k uzdravení.  Poctivě jsem počůrávala Ph papírky a barva se začala konečně měnit, to mi dalo sílu a motivaci udržet očistu těla a nesáhnout po žádné sladkosti. Nebudu lhát jsem tam přišly chvíle deprese a nervů, kdy jsem si chtěla vyrvat vlasy, jak jsem potlačovala svoje chutě. Ve spižírně nebylo naštěstí nic, po čem bych sáhla ve slabé chvilce.

Po týdnu očisty a konečně správného Ph v těle jsem si řekla, že už bych mohla pomalu začít jíst a něco si uvařit,  alespoň nějakou polévku. Když jsem začala vyhledávat nějaké recepty téměř každé jídlo bylo doslazené a nebo v něm byl cukr. Seděla jsem zoufale s mrkví v ruce, googlila a říkala si: „Co ty budeš teď jíst“? Ano tyto začátky opravdu nejsou jednoduché, pokud jste zvyklí na starou českou kuchyni, tak ji můžete rychle vyškrtnout, protože nenajdete téměř nic bez masa a bez cukru. Naštěstí dnešní uspěchaná, ale moderní doba přináší čím dál víc možností díky internetu, sociálním sítím, instagramu, kde najdete rady, jak být trendy „slim“ a držet ten moderní „fit lifestyle“  😀 Ale byla jsem ráda, že jsem nebyla sama a našla další lidi, kteří jsou většinou vegetariáni a jí zdravě a hlavně bez cukru, i když nemají žádné zdravotní problémy.

To byl příběh o mé životní změně ve stravování, které v žádném případě nelituji. A co bude dál? Příště se dozvíte, jak pokračovala moje zelená léčba, a že zázraky se prostě dějí. Je to jen o vás, o vaší vůli a vaší hlavě….

Sdílet článek:

6 komentářů

Napsat komentář
  1. Děkuji za Váš pravdivý příběh.

    1. Není zač, doufám, že se vám líbil 😀

  2. Vzdyt pH moci nema s pH krve nic spolecneho .

    1. To neříkám, jen tvrdím, že ph v moči je dost důležité aby bylo neutrální. Pak nejsme náchylní nemocem 😀

  3. Bude jeste pokracovani? Vim, ze ses ted vytizena a pises hlavne recepty, ale tvuj pribeh jsem precetla jednim dechem behem dne…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

O mně

Ahoj, jmenuji se Denisa…

… a tohle je můj blog hlavně o zdravém vaření. Před časem jsem se totiž rozhodla začít líp jíst a měnit svůj život, kvůli Evženovi. Tak říkám nádoru, co mám v hlavě a tvářil se ze začátku docela nevinně.

Můj příběh

Facebook

Odebírejte články

Už vám neunikne žádný nový článek nebo recept.