Jak to celé přežít a nezbláznit seMůj příběh

Jak to celé přežít a nezbláznit se (56)

„Vždycky mysli na lepší zítřky“

Tak vás zdravím v prvním adventním týdnu s dalším příběhem. Nákupní centra jsou plné nejen vánočních ozdob, ale hlavně lidí. Snížek začíná pomalu přicházet,  vánoční trhy, svařáčky a skvělá atmosféra ve vzduchu. Pokud už šílíte s nákupem dárků, jste ve stresu, tak se zastavte, vydechněte, přečtěte si můj další příběh a spíš nasávejte atmosféru a nestresujte se kvůli dárkům. Zase se vrátím o dva roky zpět. Můj minulý příběh byl o Vánocích, tento už bude novoroční. Říká se, že v novém roce by měl člověk začít jinak a změnit to, co ho nedělá šťastným. Byl to i můj případ. Tak čtěte a dozvíte se, jak pokračoval boj s mojí nemocí.

Vánoční svátky utekly jako voda, jak už to bývá a přišel poslední den ve starém roce. Ráno jsem si dala ještě ozařování a vyrazili jsme s mým drahým do Prahy užít si novoroční oslavu u našich známých. Jasně žádná velká párty se nekonala, nemohla jsem pít alkohol a ve svém „crazy zeleném stavu“ bych ani nešla do žádného klubu a večírku. Kamarádka je skvělá kuchařka a nachystala pro nás výbornou hostinu. Samozřejmě jsem nedržela žádnou dietu a díky Evženovy a zvýšené chuti na jídlo jsem si dost dopřávala.

Nechápu, jak někteří lidé, kteří užívali taky fénixovy kapky mohli po této léčbě zhubnout, jak jsem často dočetla. Já jsem měla chutě pořád na něco a ne jen na jídlo, pokud jsem zrovna nespala……Libido chutí se různě míchalo, že bych si mohla psát rekordy do Guinesovky :-D…ale o tom radši až v knížce….

Čekání do půl noci bylo pro mě dlouhé a už jsem pomalu začala usínat zamuchlaná v dece v obýváku u telky. Jasně i moje babička s dědečkem vydrží víc, ale dejte si fénixe a uvidíte. Samozřejmě jsem na to upozornila i svoji kamarádku, že to se mnou nebude asi velká zábava, ale chápala mě. Byl to můj první Silvestr, který jsem strávila na gauči a u televize, ale pro mě byl skvělý, protože jsem měla kolem sebe ty nejlepší.

Konec roku 2015 byl za mnou. Jak ho zhodnotit, když se podívám do minulosti? Popsala bych ho jako jednu velkou jízdu na bláznivé horské dráze. Jednou nahoře šťastná, spokojená a pak zase dole, sundaná z toho co život přinesl. Ano byl to rok plný životních změn – nová pracovní pozice, cestování za dobrodružstvím, uzavření kapitoly „stará láska zrezivěla“ a otevření dveří novým a lepším zítřkům a samozřejmě užívání si života na maximum, bez kompromisů a bez výčitek. No a jak to bylo ke konci roku? Rána bičem, na hraně mezi životem a smrtí a životní rozhodnutí, jak se budu léčit. Takto bych to shrnula alespoň v kostce. Ale to vy už moc dobře znáte z mých předešlých příběhů.

Leden 2016

Nový rok přede mnou a spousta plánů ve hvězdách. Moje ozařování se blížilo ke konci. Nemohla jsem se toho dočkat. Půlka vlasů z hlavy vypadané, ale naštěstí jsem žena štěstěny a vlasy, které zůstaly na hlavě  jsem měla husté, takže jsem hodila přehazku, přidala vlasové klipy a nikdo nic nepoznal. Kupodivu i můj onkolog byl v údivu a říkal: „No ještě že jste to neoholila“. Prostě chlapi, neznají vychytávky nás žen, kterýma je umíme ošálit.

Stále jsem pokračovala ve své zelené medicíně a sotva odjel můj Francouz zpět do Francie zvýšila jsem svoje dávky, no jak bych to řekla na “ koňské“. Takže jsem zalezla do postele, jak zvířata do nory a byla jen v zimním spánku. Přivstala jsem si vždycky když se ozýval můj žaludek, protože jsem byla hladová a žíznivá, nebo když mě probudil budík na další dávku Fénixe a ozařování. Moje rodina byla ze mně nešťastná. Už tady nebyla ta „vtipná Deniska“, co si ráda povídá a má ráda společnost, ta v tomto období neexistovala. Když přišla máma a viděla mě, jak sedím ve svém utlumeném stavu úplně mimo a jen koukám a nemluvím, a když mluvím tak jen bláboly a nic si nepamatuji, byla úplně nešťastná. „Pane Bože Deny, co se to s tebou děje??? Musíme najít nějaké jiné řešení, jak to do tebe dostat. Tohle přece není život.“

Sjetá jsem se na ni podívala a zakývala hlavou. Ani mě už to nebavilo. Opravdu obdivuji TY, kteří zvládli žít v halucinaci. Začali jsme zase googlovat, teda spíš mamka začala intenzivně vyhledávat. Já alespoň ve svých světlých chvilkách. No co vám budu říkat. Našli jsme zase hodně lidí, kteří si hrají na léčitele, ale přitom je to pro ně jen dost dobrý business. A většina zase nabízela slzy ve stříkačce. Později mamka našla léčitele, který dává Fénixe do čípků, takže léčba je rektální. I když čípky opravdu nesnáším, nemohla jsem protestovat, chtěla jsem se zbavit halucinací a tak jsem si začala zjišťovat podrobnosti. Konečně první člověk, kterého zajímal nejdříve můj zdravotní stav, lékařské zprávy, moje výsledky a ne jen kolik toho budu chtít a za kolik.

Ano je opravdu těžké začít někomu v tomto období důvěřovat a naplno věřit, ale když jde o váš život nic jiného vám nezbývá. Chtěla jsem vědět všechny podrobnosti , tak jsem si s léčitelem domluvila schůzku. Muž středního věku, milý optimista od prvního pohledu. Chtěl abych mu povykládala svůj příběh, tak jsem začala povídat, ano musela jsem ve zkrácené verzi, jinak by jsme tam seděli do rána. Řekla jsem mu, že jsem odmítla chemoterapií a na to mi řekl, že jsem udělala to nejlepší rozhodnutí. Protože chemo by zničilo moje tělo, ale k nádoru by se stejně nedostalo. Pak jsem se začala ptát já: „Proč pomáhá jiným lidem a co z toho má?“ Začal vykládat svůj příběh o tom, jak s nádorem na mozku bojoval jeho otec, který měl o stupeň horší nádor než já, tedy smrtelný nádor -glioblastom.  Podstoupil všechny léčby doporučené od lékařů – ozařování a chemoterapií, ale po půl roce začal nádor  znovu rozrůstat a zlobit. V tomto případě už neměli lékaři co jiného nabídnout než další dávku chemoterapie a doporučit pacientovi sepsat si závěť a rozloučit se s rodinou, dokud bude ještě v normálním stavu, protože pak už tito lidé končí bohužel na LDN (Léčebna dlouhodobě nemocných), kde život končí.

Léčitel – tehdy ještě úplný nováček se snažil najít řešení, jak pomoci tatínkovi. Našel alternativní medicínu, která byla už známá v zahraničí, ale v té době se u nás o léčbě konopím skoro nepsalo a nic moc nevědělo. Chtěl otci pomoci a zachránit ho. A tak zkoušel nejdřív kapky, ale zjistil, že se do těla nedostane tak silný extrakt, aby zničil tu bestii v hlavě. Taky nevěděl, že na výrobu je potřeba více druhů rostlin a že nejlepší možnost jak dostat Fénixe do těla je pomocí čípku. Bohužel už neměl tolik času, aby tatínka zachránit…Ale svůj výzkum nevzdal a pokračoval dál. Dal si na bedra velké poslání, že bude pomáhat lidem, kteří řeší zdravotní problém jménem RAKOVINA.  Tento příběh mě opravdu  dojal a vzal za srdce. Nejen pro to co ten muž dělá, ale taky jsem znovu našla tu naději, že se z toho dostanu…

Život je boj, ale je krásnej. Pokračování příště….