Jak to celé přežít a nezbláznit se

„Jak to celé přežít a nezbláznit se“ (5)

Až na „drobnej“ problém v hlavě jsem úplně zdravá

Kdo si zažil pobyt v nemocnici ví jak to chodí…vstávání v 6… , a pak se snažíte usnout zatímco sestry odebírají krev, nosí léky, vypráví si o tom, co si doma vařily k večeři, a mezi tím posloucháte jak uklizečka naráží mopem z rohu do rohu. Pomalu jsem se probouzela a čekala, jestli se budu moct umýt a podívám se, kdo to se mnou leží na pokoji. To, co jsem se dozvídala mi vzalo dech.

“Prcinu a dámské partie si zvládnete omýt sama?“

O půl 8 už přišly sestřičky, že je před snídaní a vizitou čas na hygienu, tak jsem byla celá nadšená, že se konečně po té šílené noci půjdu osprchovat, ale ono ne! “Tak, slečno, teď vás odpojíme a umyjeme vás na lůžku žínkou”. „Prosím?“ zněla moje otázka.

“To je v pořádku, já to zvládnu sama dojít do sprchy, chodit ještě umím”. „Nene máme u vás nakázáno doprovod i na toaletu a umýt vás tady. Takže tomu pánovi vedle vás tady dáme plentu, ať vás nevidí a jdeme na to. „No super!!! Sestra napustila do lavoru vodu, šplíchla sprcháč, svlíkla mě, vzala žínku a začala mě omývat jak batole. Pak přišla další zábavná otázka: “prcinu a dámské partie si zvládnete omýt sama?“ Chtělo se mi brečet, chtělo se mi smát a někoho roztrhat, ale říkala jsem si buď hodná, tahle ženská dělá jen svoji práci a je milá. Říkám: „ano to zvládnu sama“. Tak jsem se tam na posteli začala omývat v lavoru, jak když jsem byla malá holčička a čvachtali mě na dvoře. Pak jsem dostala nový super pyžamo velikosti x nekonečno a k snídani chleba s máslem a bílou kávu bez chuti – hmm nemocniční chuťovky miluju, ale o tom později.

Během snídaně jsem se představila svým spolubydlícím, abych nebyla za neslušnou a nevychovanou. Po mé levici ležela paní asi 62 let, měla po mrtvičce, její stav byl stabilizovaný. Chodila, mluvila, ale vypadala strašně nešťastně. Říkala jsem si nemocniční prostředí, taky určitě nevypadám zrovna happy. S touto paní jsem si celé dopoledne docela popovídala. Říkala mi strašně smutný životní příběh. O tom jak měla první manželství naprosto strašné, bez dětí a manžel byl násilník. Pak potkala svého druhého manžela, který jí z této nešťastné životní situace dostal a se kterým je opravdu šťastná, i přes další komplikace. Nechtěla jsem vyzvídat, ale bylo na ní vidět, že se chce svěřit a pokračovala. Druhý manžel měl už taky za sebou jedno manželství s hysterickou bývalkou. S tímto mužem měla syna, ale bohužel už od malička byl slabý a často nemocný, v devíti letech jim umřel na leukémií. Říká: “tak jsme pak zůstali sami… no a před týdnem dovezla rychlá sem mě a včera s mrtvičkou manžela, leží na jipce, tak doufám, že mě za ním dneska pustí”. Říkala jsem si strašná situace a lítost mě naprosto svazovala.

Po pravici ležel muž, docela sympatický pětačtyřicátník, kamioňák a taky po mrtvici, ten už bohužel vyprávět moc nemohl. Měl po silné mozkové příhodě a byl ochrnutý na celou pravou půlku těla, spadlou tvář, a když za ním odpoledne chodila manželka předčítala mu slabikář a učila ho znovu mluvit. Přivezli ho dva dny přede mnou a nevěděli, jestli to ještě rozhýbe a rozmluví.

Říkala jsem si v duchu vidíš to, tohle jsou problémy. Tobě prostě vezmou jen toho zmetka z hlavy a budeš zase v pořádku. Jinou možnost jsem nebrala. Mezi těmito lidmi jsem si vlastně připadala až na “drobnej” problém v hlavě úplně zdravá. Člověk si opravdu uvědomí, co je to zdraví a jakou má hodnotu, až když je v problému, ze kterého se nejde jen tak vyhrabat.

Odpoledne byla velká vizita. Doktoři si u mě vykládali o včerejším mejdanu s oživováním a mezi tím padaly nějaké odborné medicinské názvy. Pak doktor spustil: „postup léčby bude následující. Nasadit kortikoidy v dávce bla bla a postupně zvyšovat dávku na bla bla“. V tom jsem se ozvala: „můžete mi, prosím, vysvětlit, co to znamená?“. „Ano, to znamená, že vám nasadíme hormony, které vám musí trošku zvětšit hlavu, aby bylo více prostoru a lépe se operovalo. Budete je dostávat dvakrát denně kapačkou. Bohužel nežádoucími účinky je zvýšení hladiny cukru v těle, takže vám budeme měřit a hlídat cukr každou chvíli a nasadíme dietu bez sladkostí.“