Jak to celé přežít a nezbláznit se

„Jak to celé přežít a nezbláznit se“ (4)

„Nikdy nevíš, vedle koho se probudíš“

Bylo asi před půlnocí, když jsem se začala pomalu probouzet do tmy. Těžkýma slepenýma očima jsem viděla jen pár světýlek a vnímala pípání nějakého stroje v mé blízkosti. Ležela jsem na iktovce…a pak to přišlo!

Než budu pokračovat ve svém příběhu, vysvětlím vám, co je to iktová jednotka (iktovka).

Jedná se o speciální oddělení, kde se pacientovi s cévní mozkovou příhodou věnuje intenzivní péče v co nejširším rozsahu a v co nejrychlejším možném čase. Právě čas hraje obrovskou roli při obnově funkcí, k jejichž poškození došlo v důsledku cévní mozkové příhody. V mém případě to rozhodně mozková příhoda – mrtvička nebyla, mě do tohoto stavu dostal Lexaurin ve spojení s Evženem, prostě si nesedli. Tak mě odvezli do hlídanější části neurologie, kde jsem samozřejmě byla jedním z nejmladších pacientů.

Ale teď už zpět k příběhu..

Ráda bych si řekla, že se mi to jen zdálo, ale byl to spíš horor v přímém přenosu. Ve chvíli, kdy “to zvíře” (rozuměj pacient), co leželo vedle mě, zjistilo, že jsem vzhůru…najednou začal cinkat kov o kov a lítaly velmi hrubé nadávky:

“Ty d-vko, ty k-rvo, ty č-bko já tě zabiju, slyšíš mě? Počkej až tě dostanu ty uvidíš”. Tato slova opakoval pořád dokola.

Asi větší šok, jsem v životě nezažila. Tohle byla třešnička na dortu celého šíleného dne. Probudíte se úplně mimo, na jiném pokoji, jiné posteli a vedle roztřepanýho chlapa připoutanýho kovovýma poutama, ke staré kovové nemocniční posteli. Bušil do ní jak zblázněnej a přitom nadával a řval, že vás zabije.

Pamatuji si, že jsem asi do minuty byla naprosto ze svého sjetého stavu zpátky, celá vystrašená a křičela jsem o pomoc, chtěla vyskočit z postele a utíkat, ale byla jsem napojená na přístroje a kapačku.

Pak doběhla sestra a říká: “Co se děje, slečno?” Jak kdyby to byla naprosto úplně normální věc. Říkám: Do p-dele, co je to vedle mě za nestvůru a kde to jsem? Proč mám na sobě všechny ty přístroje? Milion otázek. Sestra říká v poklidu: “Jo ten, no to je jen chlap v delirium tremens, je připoutaný k lůžku, musí se z toho dostat, ale nic vám neudělá, nebojte zítra bude v pohodě”.

Delirium tremens – psychoza alkoholiků, která vzniká při přerušení užívání alkoholu.

Říkám sestře: “No tak to v žádným případě okamžitě mě někam přestěhujte, tady vedle toho šílence ležet nebudu”.  Sestra říká: “No tak to bude dost těžký, slečno, půlka neurologie je v rekonstrukci a my vás nemáme kam jinam dát.“ To už jsem myslela, že půjdu do vývrtky a říkám: “To je mně úplně jedno, hoďte mě třeba na chodbu, ale já tady s tím alkáčem nebudu.”

Sestra obrátila oči, odpojila mě z přístrojů a vyvezla moji postel na chodbu a šla shánět nočního doktora, kam tedy “spratka” ubytují.

Za chvíli došel doktor a říká: “Tak vás přesuneme na pokoj k jedné starší paní a řidiči kamionu, oba po mrtvičce. Je to dostačující”?

Ulevilo se mi a doktorův jedovatý akcent mně byl v tu chvíli úplně šumák. Říkám mu: “Děkuji větší luxus mít snad ani nemůžu”….