Jak to celé přežít a nezbláznit se
Jak to celé přežít a nezbláznit se (21)
Zánět srdečního svalu
Teda musím vám říct, že v tomto předvánočním shonu není vůbec jednoduché psát příběhy a připravovat recepty 😀 Ale jak některé z vás potkávám a poslouchám, že se těšíte na středu a na příběh, nemůžu vás o něj připravit. Opět navážu na ten minulý a ještě chvíli to bude z oddělení kardiologie. Tak příjemné počtení a hlavně se nenervujte v předvánočním nakupovacím blázinci!!!
A tak jsem nadšeně pozorovala, jak vlastně vypadám uvnitř. Ale po chvilce mi doktor říká: “No slečno, budeme vás muset na chvíli oblbnout, abychom vám mohli případně pročistit cévy pokud najdeme nějaké ucpané.“ Prosila jsem, ať to nedělají, že mě to zajímá a chci se dívat. Ale prý by se mi mohlo udělat špatně, takže jsem neměla na výběr a musela poslechnout.
Probudila jsem se asi za půl hodiny, kdy už jsem ležela na své posteli připravená na odjezd zpět na pokoj. První byla samozřejmě otázka, jestli něco našli a doktor mi říká: “Infarkt jste neprodělala a cévy jsou čisté, spíš to vypadá na zánět srdečního svalu.”. Říkala jsem si zánět srdečního svalu, co to zase je? Tak jsem se hned zeptala doktora ať mi to jednoduše vysvětlí, ideálně jak pro blbý. Doktor mi vysvětlil, že se jedná de facto o zánět srdeční svaloviny (myokardu), kterou nejčastěji způsobují viry, bohužel v mém případě zřejmě léky ( ještě jednou velké díky antiepileptikům Lamitrigin, za to že mně otrávily celé tělo). Projevy mohou být různé a těžko rozpoznatelné. Obtíže jsou rázu zvýšené únavy, celkové slabosti, zvýšené teploty, případně horečky a často se přidají bolesti svalů a kloubů.
Z toho plyne poučení hlavně pro ty divoké adepty- workoholiky, kteří mají třeba chřipku, nacpou do sebe jen paralen a řádně ji nevyleží, že jednou můžou bezpečně očekávat přesně tohle onemocnění!!! Takže nehrajte si na hrdiny, raději si poležte doma u čaje a televize a vypoťte bakterie z těla.
Sestra mě přivezla na oddělení, kde na mě čekalo alespoň milé překvapení. Odstěhovali mé věci z doupěte s čarodějnicí a dostala jsem jeden volný pokoj na víkend, který se bude malovat, a pak se uvidí, kam mě přesunou, třeba už bude nějaký další pokoj volný. Byla jsem šťastná, že budu mít alespoň klidný a volný víkend na doležení.
Ráno bohužel nebylo moc veselé, žádné změny mého zdravotního stavu a spíš se mi přitížilo, protože se dostavila vysoká horečka. Devětatřicítka vyletěla na teploměru jen to fiklo a já ji pěkně cítila, byla jsem úplně slabá a tělo úplně vřelo.
Přišla za mnou sestřička a přinesla mi paralen a říká: “Bohužel s vašimi alergiemi vám nemůžeme dát žádné silnější prášky, tak snad to zabere.”. Hmm, tak to jsou zase pozitivní zprávy. Hodila jsem paralen do sebe a zapila ho teplým čajem. “No nic ,Deniso, musíš to zkusit vypotit”. Teplota mě tak vyčerpávala, že nebyl problém usnout a naštěstí jsem se probudila za hodinu úplně propocená a durch mokrá, ale teplotu se mi podařilo srazit. Takže jsem se cítila lépe.
Odpoledne přišla moje kamarádka doktorka a sdělila mi jaký bude další postup. Antibiotika a silnější léky mi nasadit nemůžou, takže budu brát zase své “oblíbené kortikoidy”, ale ve vyšší dávce a taky si musím počítat bilanci tekutiny. To znamená, že jsem musela počítat kolik tekutiny vypiji, ale taky kolik vyčůrám. Takže jsem vyfasovala kýbl a na toaletu chodila s kyblíkem. No to bylo taky velmi “potěšující”, ještě že jsem byla na pokoji sama i tak jsem si připadala jako malá holčička, co chodí na nočník, akorát teď jsem byla jak “močopudná kalkulačka” a psala si svá čísla na papírek a večer odevzdávala bilanci noční sestře.
Víkend utekl docela rychle, byla se mnou moje rodina i přítelova a jelikož jsem měla pokoj jen pro sebe, tak to byla taková rodinná sešlost a bylo to moc fajn. Byla jsem vděčná za to, že nejsem sama a taky za dobré jídlo, i když stále dietka.
V pondělí brzy ráno za mnou přišly dvě sestry a říkají: “Slečno, musíme vás dnes už přestěhovat tady se bude ode dneška malovat.”. Tak to bylo asi v pět ráno moc prima probuzení. “A kam mě jako přestěhujete? K té staré čarodějnici?” Sestra přikývla hlavou, že jiný pokoj bohužel není a stará paní je pořád tady. Tak to ve mně zase začala tepovka stoupat a řekla jsem sestře: “Vidíte ty rýsováčky na té nástěnce? Tak ty bude mít ta paní v hlavě, jestli mě k ní nastěhujete.”. Ano, přiznávám, agrese byla veliká a divím se, že mě neposlali k šípku, nedali lexaurin a neodbyli mě. Místo toho mi řekli: “Slečno, co máme tedy dělat tady není jediné volné místo”. S naprostým rozhorčením jsem hned zareagovala. “To je mi jedno, co budete dělat, ale já prostě do toho pokoje nejdu, takže vyvezte tady tu postel i s mýma věcma na chodbu, já si vezmu tady ten kýbl s močí do ruky a počkám až přijde moje doktorka (kamarádka) a domluvím se s ní”.
No a tak to tak milé sestřičky udělaly. Takže než přišla moje kamarádka na směnu, Denisa ležela na nemocničním lůžku v zadní části, kam chodí většinou návštěvy na posteli, četla si knížku a vedle sebe měla postavený částečně naplněný kyblík se zlatým deštěm a čekala. Malíři a doktoři kolem chodili a dost se divili. Ale mně už bylo všechno opravdu jedno. Pak přiběhla moje kamarádka a říká: “Prosím tě, co tady zase děláš za ostudu?!” Říkám jí: “Já tady nebudu s žádnou protivou na pokoji, takže buď ti podepíšu reverz a nebo si zaplatím nadstandard a budu tam, ale už chci prostě klid a žádnou nervní důchodkyni, moje psychika už je taky dost nalomená.”.
Moje kamarádka byla skvělá a úžasně trpělivá, divila jsem se, že mě neposlala do háje, ale naopak vyřídila lepší pokoj a já měla aspoň klid, svoji koupelnu, toaletu a neomezené návštěvy.
Později přišla velká vizita a kamarádka četla můj příběh všem doktorům a ti docela koukali, jaké story už jsem si napsala a která oddělení už prošla. Pak tam probírali můj postup léčby a diagnóza byla jasná, ležet v klidu, bilancovat tekutinu, kortikoidy v plném proudu a hlavně stop diety a přechod na normální stravu.
Takže k obědu už nebylo maso na vodě, ale rovnou řízek se salátem. No to bylo dost těžký dostat do sebe něco takovýho. Po dvou soustech jsem si připadala úplně plná. A když máte takovou dietku, tak to s váma neudělá nic jinýho než vás to pěkně prožene…
